Benediktinský mnich 12. století.
Ještě jako dítě byl přijat jako oblát do benediktinského kláštera Svatého Vavřince v Liege, podle zvyku tehdejší doby svěřovat jedno z dětí do výchovy mnichům s úmyslem darovat ho Bohu. Rupert si zamiloval mnišský život navždy. Záhy se naučil latinsky, aby mohl studovat Bibli a těšit se z liturgického slavení. Vyznačoval se bezúhonnou morální přímostí a silný přilnutím k Petrově stolci.
Plodný spisovatel, Rupert zanechal početná díla, jež se dodnes těší velkému zájmu také proto, že byl aktivně zapojen do různých a důležitých teologických diskusí té doby. Zasáhnul například rázně do eucharistické kontroverze, která roku 1077 vedla k odsouzení Berengaria z Tours. Ten přišel z reduktivním výkladem přítomnosti Krista ve svátosti eucharistie a označil ji za pouze symbolickou. Církevní terminologie tehdy ještě neznala pojem přepodstatnění (transsubstanciace), ale Rupert se za použití někdy odvážných pojmů stal rozhodným zastáncem eucharistického realismu a zejména v díle nazvaném De Divini officiis (Božské oficium) jednoznačně potvrdil kontinuitu Těla Kristova vtěleného Slova a Těla, přítomného v eucharistických způsobách chleba a vína.
Od autora vyšlo:
| 344. | Bůh je dobrý |