Více než sto let po vydání 1. dílu dějin České Provincie Tovaryšstva Ježíšova (Geschichte der Böhmischen Provinz der Gesellschaft Jesu, 1910) vychází konečně 3. a poslední díl. Jejich autor, Alois Kroess SJ byl členem Rakouské provincie obnoveného Tovaryšstva po roce 1814. Působil mimo jiné také v Bohosudově, v severozápadních Čechách, patřících tehdy do Rakousko-Uherské monarchie. Samostatná Česká provincie Tovaryšstva byla vytvořena teprve po 1. světové válce, v Československé republice.
Kroess tedy psal dějiny České provincie z období tzv. „Prvního Tovaryšstva“ (1540–1773) a napsal je německy. Po obnovení České provincie a po Kroessově smrti (1928) se čeští jezuité snažili dokončit edici těchto dodnes jediných souhrnných dějin jezuitského působení v českých zemích do roku 1773. Před 2. světovou válkou vydali jejich 2. díl a vydání 3. dílu připravovali, ale nástup nacismu jejich snahu zmařil. V krátkém období mezi koncem války a nástupem komunismu se pak rovněž nepodařilo v této věci dosáhnout cíle.
Z Kroessovy rukopisné pozůstalosti se nicméně podařilo sestavit potřebný souvislý text, který byl po pádu komunismu šťastně nalezen. Ten jsme připravili do tisku a předkládáme jej veřejnosti v německém jazyce tak, jak byly vydány oba předchozí díly. Je to ovšem kniha, kterou autor sám nedokončil a která je tedy v několikerém směru nedotažená; nicméně je to jediný úplný dokument o činnosti jezuitů u nás, a právě předkládaný 3. díl se týká období zhruba od Vestfálského míru do dočasného zrušení Tovaryšstva v roce 1773. Je to období systematické rekatolizace Českých zemí, na kterých se jezuité v intencích státních institucí a ve spolupráci s nimi podíleli, což je dodnes jednou ze závažných a diskutovaných záležitostí našich církevně-politických dějin.
Kroess shromáždil obrovské množství dokumentačního materiálu, jehož nemalá část od té doby „díky“ nacismu a komunismu vzala za své. Mnohdy zůstalo jen to, co Kroess cituje, bohužel aniž by nám zanechal kromě osobních poznámkových zkratek přesnější údaje o původu těchto materiálů. O této nesnázi se zmiňujeme v ediční poznámce.
Věříme, že uživatelé tohoto dokumentačního díla nám v našem trochu opovážlivém rozhodnutí vydat je v podstatě takové, jaké se k nám dostalo, dají za pravdu. Chceme tím přispět k nesnadnému navazování na naše opravdové, ideologií nefalšované dějiny, jak o to usilují od roku 1989 také mnozí jiní.

Petr Kolář SJ