Nehovoří jazyky, nýbrž lidé. Nekomunikujeme s idejemi, ale s člověkem. Událost „slova“ proto nelze zredukovat pouze na psychologický záměr, případně na metodologickou koncepci. Práce olomouckého jezuity, který přednáší na teologické fakultě UP spirituální teologii, chce poukázat na často opomíjené rozlišení mezi tím, co je „duchovní“ (celistvé, nejen zbožné), a tím, co je „duševní“ (nadané a sympatizující, ale často ne trvalé).